10 postřehů z psaní bakalářky a státnic

Ještě dneska ráno se mi svíral žaludek. Vyrazil jsem brzo, abych minul davy školáků v MHD a vyhnul se vedru. Kráčím rozvážným tempem za rychlých riffů The Menzingers k oné třídě. Mám čas, těším se, až si sednu na lavice před třídou. Hned si vzpomínám, jak jsem se tam dal před pár měsíci – tehdá ještě omámen únorovým výletem – do řeči s jednou Vietnamkou a na tvář se mi vkrádá mírně chlípný úsměv. Wtf?! Lavice jsou pryč. Tak jdu do kouta u kuchyňky. Nesedím ani tři minuty a ze třídy vylejzá profesor a rozhlíží se a mává na mě.

Příjemný to pocit, když sedíte na potítku a před sebou nemáte prázdný papír a víte, že to, co jste vymysleli, bude stačit. Nervozita rázem opadne.

Za chvíli už sedím před komisí a zahajuju úvodní řečí k bakalářské práci. Chvíli o svobodných firmách diskutujeme a posléze se přesouváme k tažené otázce. Vím, že jsem to zvládnul, ale oficiální výsledek budu vědět až za dvě hodiny.

Celý proces psaní a obhajoby bakalářky a učení se na státnice mě něco naučil a o to bych se chtěl dneska podělit.

I time-managementový guru se utne

Myslím si, že správu času a úkolů mám docela pod palcem, přesto jsem to nezvládl. Nad tématem bakalářky jsem uvažoval už v září na Islandu a na první konzultaci jsem byl koncem října. Pak zkouškové, Thajsko a už jsem myslel, že začnu psát. Jenže ejhle, nečekaně mi do toho vlezla seminárka, takže dva týdny v háji. A je na čase zajít za vedoucím a požádat ho o posunutí termínu tak ideálně o měsíc. Maximálně dva týdny. Jo, já jedu do Berlína? Aha, tak ještě míň. Už není nač čekat…

Kašlete na kvalitu, pište

Mám asi dva týdny na to, abych napsal bakalářku a provedl výzkum. Přecházím na úplně jiný režim – žádná práce, skoro žádná škola a žádná velká zábava. Ráno mezi osmou a devátou zasedám a píšu s přestávkami do 17-18 hodin.

Tolik nad tím psaním nepřemýšlejte a pište se lží, že se k tomu ještě vrátíte a napíšete to lépe. Nastavte si maximální povolené řádkování, aby stránky ubíhaly a vy jste měli dobrý pocit. Stanovte si denní plán, kolik musíte napsat a poslední dva dny před termínem si nechte jako rezervu volné.

Přišlo mi úsměvné, že za dva týdny jsem vychrlil 50 stránek bakalářky i s výzkumem a stejné dva týdny před tím jsem psal odpočinkovým tempem 12 stránkovou seminárku o archivaci fotografií.

Buďte vášniví

Zapálení, vášeň, zájem,… Říkejme tomu, jak je libo, ale zapálení pro svobodné firmy mě spasilo. Kdybych nepsal o něčem, co mě zajímá, tak bych to nestihl. Nejaktivnější jsem byl právě ve dni, kdy jsem popisoval principy svobody v práci, to mi šlo jako po másle. Flow. Deset stránek a minimální námaha.

Další velká výhoda byla, že jsem k bakalářce nemusel číst žádnou literaturu. Všechno podstatné jsem měl načtené za poslední rok, kdy jsem tento koncept ve volném čase zkoumal a snažil se mu porozumět.

Zapojte korektora

Ty dva týdny byly drsný. Naštěstí jsou tady Velikonoce a jedu se zregenerovat na týden do Berlína. Potřebuju to jako sůl. Vydechnout, uvolnit hlavě a nabrat síly na finalizaci bakalářky, která mě čeká po návratu.

Finalizace nebyla mentálně příliš náročná, ale spíše časově – připravit všechny citace, použitou literaturu, rejstřík, slovník pojmů a hlavně to znovu přečíst. Na přečtení se domluvte s rodičema (nebo neuvěřitelně hodným kamarádem), samotné vás to unudí k smrti a některé chyby budete neustále přehlížet.

Nebuďte na sebe tak přísní

Během psaní jsem měl silný dojem, že práce postrádá kvalitu. Sám jsem s tím nebyl spokojen a říkal jsem si, že to asi neobhájím. Chtěl jsem udělat opravdu kvalitní práci, ale časové možnosti mi to nedovolily (trochu klišé, že). Byl jsem nucený dát přednost stránkové kvantitě a až v druhé řadě se starat o kvalitu. Vedoucímu práce to ale nakonec zjevně stačilo a neměl před přípravou verze k tisku výraznější připomínky ke kvalitě. To mě překvapilo. Postupně se práce začala líbit i mně a získával jsem v ní důvěru a navrácely se myšlenky, že ji možná přeci jen obhájím.

Vytištěno a začíná zkouškové. Zkouškové končí. Začíná učení na státnice. Opět dva týdny, zase mi to nějak nevyšlo.

Mírně propadám panice, že se ty otázky nestihnu naučit a připravuju lest, jak zmírnit eventuelní fiasko. Musím komisi uchvátit prezentací své bakalářky a když potom nebudu vědět otázku, tak to třeba nebude tak znát. Příprava na obhajobu je alfa omega mého plánu. Jenže pořád mě víc straší otázky a k přípravě prezentace se dostávám až tři dny před obhajobou a státnicema.

Jak připravit účelnou prezentaci

Čas máte omezený. Asi 10 minut. Nejprve si zjistěte obecně, co všechno by v prezentaci mělo padnout a na co přijde řeč. U mě to byly následující body:

• přivítat přítomné
• představit název práce
• proč jsem si téma vybral
• definovat cíl práce
• shrnout obsah, hlavní teze, metody zpracování výzkumu a závěry práce
• moje možné vyjádření k hodnocení od vedoucího a oponenta
• otázky od vedoucího, oponenta a komise

Následně přejděte z obecné roviny do konkrétní a pište, o čem budete chtít mluvit. Dávejte si pozor na logickou návaznost a chronologii prezentace. Vžijte se do role posluchače. Až vytvoříte podrobnou osnovu, zkuste si to podle ní odříkat a čas si změřte. Zkraťte, je-li třeba. Vytvořte si stručnější osnovu, kterou si vezmete s sebou. Následně si celé povídání několikrát zkuste – čím víckrát, tím lépe. Získáte jistotu. Tady je k nahlédnutí má příprava na obhajobu.

Obhajobou bakalářky chci uchvátit. Asi proto jsem si ji začal odříkávat večer před obhajobou a ráno v pět hodin onoho dne. Ale cítím jistotu.

Nepřátelská komise

Následující bod jsem četl v postřehu od Ondry Kubery, který minulý týden odstátnicoval a je z něj inženýr Kubera. Nenahlížejte na komisi jako na své úhlavní nepřátele. Pohlížejte na ně jako na přátele – dohromady jste tým, jehož snahou je z vás dostat dobrý výkon a po zásluze vás odměnit.

Ukažte svoji vášeň

Psali jste přeci o něčem, co vás zajímá a baví, ne? Tak to komisi ukažte! Přidejte do prezentace energii a žár v očích, jaký máte, když o tom povídáte kamarádovi. Buďte sami sebou. Nebojte se smát a uvolněte se. Mluvte pomalu a hrajte si s pauzama a tónem hlasu. Nebuďte ten uspávač hadů, kterého na přednáškách vždycky kritizujete, než na něj přestanete chodit.

Naslouchejte

Další cenná rada od Ondry. Když nemluvíte vy, naslouchejte. Soustřeďte se na slova a jejich význam. Přemýšlejte o tom, co je vám sdělováno. Komise vás chce dostat na správnou kolej a dává vám vodítka. Hledejte je. A když si nejste jisti, nebojte se zeptat: „Teď nevím, kam přesně míříte, co máte na mysli.“ Zkusí to znova a jinak a třeba se už chytíte.

Mají státnice smysl?

Z mého pohledu jsou státnice z velké míry o štěstí, protože náročnost otázek je hodně nevyvážená. A vůbec – proč státnice? Vždyť jsme jednotlivými předměty prošli a už jednou jsme dokázali, že se ty věci umíme naučit a nebo jim dokonce i porozumět. Studenty taková zkouška stresuje, profesory otravuje a smysl tam osobně moc nevidím.

Státnice vůbec nereflektují tříleté snažení a člověk, co celé tři roky měl samé výborné, najednou může mít smůlu na otázku. K tomu přičtěme trému a nepříliš vstřícnou komisi a nemilé překvapení je na světě. To přece není fér.

Jestli máte nějaké další tipy, postřehy a osobní zkušenosti z psaní závěrečné práce nebo učení a průběhu státnic, tak budu rád, když se o to se mnou a dalšími čtenáři podělíte. Zajímal by mě i váš názor na samotnou existenci státní zkoušky v souvislosti s mojí poslední tezí.

Pokud to máte ještě před sebou, přeju vám hodně zdaru a šťastnou ruku při tahání otázky.