Jestli si dobře vzpomínám, tak nápad začít běhat ve mně zanechal díl Digitu s příznačným názvem „geekovský fitness“. V květnu loňského roku jsem si tedy objednal z Hongkongu armband k iPhonu. Než mi armband přišel, měl jsem vždycky po večerech chuť vyrazit běhat, ale nechtěl jsem (slovy Sheldona) gambol about like a bunny. A když po několika týdnech armband dorazil, vyzkoušel jsem ho tak, že jsem se prošel po zahradě a kontroloval, jestli telefon stále chytá GPS signál. Ten týden bylo nějaké špatné počasí, pak mi začaly prázdniny a byl jsem pryč a… Zkrátka a dobře jsem loni nevyběhl.
Letos to začalo už začátkem ledna, kdy došlo ke zlevnění výborné iOS aplikace Runkeeper na sympatických nula eur z původních osmi. Smazal jsem tak Runkeeper Free a nahradil jej plnohodnotnou verzí.
Dalším impulzem byla Kajda, která utweetla, že letos zaběhne pražský půlmaraton (a maraton v NYC). Moje ego na to řeklo:„Co zvládne Kajda, zvládnu taky!“ Racionálně jsem si cíl rovnou posunul na příští rok – jo, v roce 2011 chci dokončit pražský půlmaraton. (Z dnešní zkušenosti: A jestli budu hodně velká houska, tak nejpozdějc v 2012.)
Dnešních slunečných 6°C mě nabudilo a hnedka po tom, co jsem přišel domů z práce, jsem se začal připravovat. Neměl jsem moc tušení, co na sebe, abych nemrznul a ani se zbytečně moc nepotil. Nakonec jsem se nasoukal do oranžových 3/4 kraťasů (které mi btw ladí s oranžovým proužkem na armbandu), na tělo termotriko a na něj ještě triko s dlouhým rukávem, boty, co jsem před pár lety koupil u Vietnamců a byl jsem ready. Skoro ready, ještě jsem si dal do uší sluchátka. Teď jsem ready!
Pořádný boty si koupím teprve až pokud se mi podaří tenhle návyk napevno zabudovat do svého života. Nike+ v kombinaci s iPhonem vypadá skvěle.
Leo Babauta radí začít zlehka. Začal jsem tedy desetiminutovou rychlou chůzí. Měl jsem radost, protože jsem oblečení vcelku odhadl, jen mi byla trochu zima na ruce. Ale nic, co by bujarý mladík nepřežil (pokud z toho teda nebude rýmička). Runkeeper mi hlasovými povely po pěti minutách dával info, jak si vedu.
Po desetiminutové chůzi jsem usoudil, že se svaly trochu rozehřály a že bych mohl vyběhnout. Ukončil jsem „walking activity“ a začal běhat.
Běžel jsem po silnici, v závětří a bez lidí nebo aut kolem mě. Svítilo sluníčko a já pozoroval svůj nebojácný stín, který mi dělal společníka. Výhoda oproti normálnímu společníkovi je, že vám neuběhne. Když běžím sám (stejně jako když jdu sám fotit), tak si sobecky užívám sám sebe. Nemyslel jsem na nic jiného, jenom jak fajn pocit je, si takhle nezávisle vyběhnout. Bylo mi dobře.
Po 310 metrech mě začalo píchat v břiše. Tady jsem si říkal, že něco je asi špatně a že půlmaraton za nějakých 14 měsíců spíš nedávám. Ale pobavilo mě to. Měl jsem o sobě přehnaně vysoký mínění. Tohle mě zas trochu usadilo na zem.
Píchání, nepíchání, běžel jsem dál. Doběhl jsem na hlavní, kde zas jezdila auta. Po dalších 50 metrech jsem cítil, že už bych mohl přestat. Leo také říká, že se člověk nemá ze začátku příliš přemáhat. Stanovil jsem si cíl za dalších asi 150 metrů.
Odtud jsem opět přepnul na chůzi a došel svižným tempem domů.
Celkově procházka trvala asi půl hodiny a cítím se skvěle. Dokonce jsem se nezapomněl ani protáhnout (narozdíl od pátečního florbalu, kdy jsem následky pociťoval další 4 dny).
Vzhledem k rozvrhu, který mě od příštího týdne čeká, mi zbyde čas na běhání buď poránu nebo až po osmé večer. Chtěl bych zlomit svoji nechuť a naučit se ráno chodit běhat. Zatím se mi to nepodařilo, ale řekněme, že doposavad mě odrazovala ranní kosa, která venku vládla.
Můj workout progress můžete sledovat na mém profilu na Runkeeper.com. Záznamy z dnešního workoutu: warm-up walking, „running“, cool-down walking.
Doufám, že můj příspěvek někoho motivuje a začne taky. Klíčové je pravidelně třikrát až pětkrát vyběhnout. S mým odhodláním se mi to povede a započnu další část cesty k lepšímu životu.
Pozn. závěrem: Název článku jsem si vypůjčil od příspěvku Kajdy a od Toma Tykwera, oběma děkuju.
Žádné komentáře.