Den začal příjemně. Ne, teď opravdu nemluvím o vstávání krátce po šesté. Potěšilo mě, že mám do kina Vzlet ve Vršovicích dobré spojení MHD, kdy jen jednou přestupuju na tramvaj 4 a jedu až tam. Využil jsem cestu ke čtení knížky od Lea Babauty Stop prokrastinaci, kterou vydal Pavel Říha pod hlavičkou Zenhabits. No a právě Pavla, se kterým jsme se znali jen z Twitteru, jsem tam měl poznat. Byl tam i můj spolucestovatel z Islandu Choze. Kino jsem našel bez větších problémů, na cestu jsem se ptal jen jednou. U šatny jsem si odložil a vyfasoval jmenovku na krk.
Jedna z prvních věcí, kterou jsem po příchodu udělal bylo, že jsem se zastavil v knižním koutku a koupil si knížku, kterou jsem četl. Že to vůbec nedává smysl? Co takhle, že k bakalářce se mi bude hodit a nechci ji zablokovat v knihovně na víc než půl roku. To je ten „rozumný“ důvod. Ten hlavní byl jiný. Spoluautor knihy profesor Isaac Getz byl jedním ze speakerů a kdo by nechtěl mít bibli svobody v práci (se symbolickým názvem Svoboda v práci) podepsanou od samotného autora? Za pultíkem prodával Ondra Kubera, který se věnuje osobnímu rozvoji a efektivitě a znali jsme se z Twitteru, tak jsme si potřásli rukou a prohodili pár slov. Měl pěkně napilno, jeho stánek obléhali čtenáři dychtiví po fajn knížkách a to je dobře.
Po vkročení do sálu kina jsem hned zezadu poznal světlé kadeře Pavla Říhy a zamířil rovnou k němu dopředu. Hned jsme se dali do řeči a já se usadil za ním, kde bylo místo. Podržel místo vedle i Chozemu, který byl teprve na cestě. Program začínal od devíti a my tam byli společně zhruba od půl. Ptali jsme se na WiFi, ale bylo nám řečeno, že je slabá a padá, když je na ní víc než pět lidí a budou ji tak používat jen pro interní účely. Nakonec to ničemu nevadilo, jen jsem nemohl live-tweetovat. Nicméně v pauzách běžela na plátně Twitter wall s hashtagem #svobodanazivo, tak jsem o tolik nepřišel.
Když dorazil Choze, Pavel nám představil ještě jeho kamaráda Vaška Pavlína a začal program.
Nechci popisovat kdo co říkal, ostatně to si budete moci za nějaký čas sami pustit. Přednášky byly nahrávané a budou k dispozici online. Program je tady.
Každá přednáška měla něco do sebe a asi nemůžu vybrat jednu, která by se výrazně odlišila od ostatních ať už v pozitivním nebo negativním slova smyslu.
Co se týká mého vystoupení s gongy, bylo to fajn. Koukat z podia na plný sál a u toho s kamarády zkoušet improvizovat tak, abychom vybudovali nějakou atmosféru a v lidech dali vzniknout něčemu novému. Co říkali kamarádi sledující z hlediště, prý to vypadalo, že jsme byli sehranní. Tomu se mi nechtělo věřit, ale potěšilo to.
Peter Živý dál ukázal proudění tak, že jsme si posílali tlesknutí mezi lidmi a u toho poskakovali. Moc příjemné po víc než hodině sezení na zadku.
Další méně tradiční přednášku měl „smícholog“ Petr Fridrich. Spočívala pak především v tom, že jsme společně zkoušeli různé způsoby smíchu a byla to ohromná zábava.
Chci se podělit o pár citátů nebo myšlenek, co zazněly a ve mně silně rezonovaly nebo prostě jen pobavily.
První zazněla od Táni le Moigne z českého Googlu a řekl jí to poprvé její šéf z Dubaje:„You are as big as you think you are.“ To hodně souvisí s tím, v co věřím. A sice, že pokud člověk něco opravdu chce (a něco pro to dělá), tak toho jednou dosáhne. Také zmínila, že když nabírají do Googlu, tak hledí na CV, osobnost a integritu. Prý nikde při pohovoru nezažila takový zájem o to, co dělá, jako právě u Googlu.
Ján Košturiak zakončil prezentaci výrokem:„Kdo jde se stádem vidí většinou jen zadky… A často i jiné a méně zajímavé věci.“ Velká pravda a proto říkám:„Nebojte se být jiní!“ Další jeho výrok by měli slyšet profesoři managementu na školách:„Management je plný pravd, které už momentálně neplatí.“
Tom Sedláček: Touha a práce. „Eva dostala prokletí poptávky. Adam prokletí nabídky.“
„Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.“
Dan Franc mluvil o punkáčských týmech. Rozumějte týmy lidí, které nebudou fungovat dokud jim nedáte vyšší smysl. Další jeho rada zněla:„Hoďte do pléna projekt a nechte lidi zhlukovat se volně okolo něj.“
Petr Vítek z HUBu zdůraznil jedno – v zápalu možná opomíjenou skutečnost – že svoboda v práci není cíl, nýbrž prostředek.
Martin Černohorský prozradil tajemství, že když mají nějaké důležité oznámení pro lidi v ET Neteře, tak ho vyvěsí jako plakátek na záchody.
Isaac Getz:„Have fun and make money.“
Petr Mára použil výbornou analogii s autama. Víme, kterým autem chceme jet? Do čeho se chceme pustit a mít nad tím kontrolu? V čem budeme dobrý a na co máme talent?
Velikou radost mám i z toho, že se mi podařilo pobavit se s osmi speakery (a dalšími supr lidmi) a všichni souhlasili s možností spolupráce v rámci bakalářky. Moc se těším konkrétně za Táňou do nových kanceláří Googlu. Krom toho jsem našel další čtyři lidi, co píšou bakalářku na podobné téma a chceme nějak spojit síly a jít ještě dál než jen je bakalářská práce. Uvidíme, jak to dopadne. Odhodlání a nadšení nám ale opravdu nechybí.
Svoboda naživo byla pro mě takový kostel. Nabila mě energií na dlouhou dobu a mám chuť a inspiraci budovat katedrály a měnit svět.
Žádné komentáře.