Dneska jsem dostal posudek vedoucího své bakalářské práce, kterou jsem psal na téma Svobodné IT firmy v ČR. Posudek vedoucího stejně jako od oponenta byl pozitivní a rozhodl jsem se tak jít s kůží na trh. Budu postupně publikovat pasáže o principech fungujících ve svobodných firmách. Rád bych rozšířil povědomí o tomto přirozenějším způsobu práce a přispěl k postupným změnám k lepšímu.
To první, o čem bude řeč, je chápání zodpovědnosti.
Když přijdete do svobodné firmy, na první pohled to možná ani nepoznáte. Ten zcela zásadní rozdíl spočívá v chápání zodpovědnosti. Ve svobodné firmě se na lidi nahlíží jako na dospělé, schopné racionálního úsudku, kteří dokážou rozhodnout sami, co je pro firmu nejlepší. A ostatní je v tom podporují a věří, že se rozhodnou správně.
Aby bylo zřetelnější pojetí odpovědnosti ve svobodných firmách, vypůjčím si příběh z francouzské slévárny FAVI, který se stal v roce 1985.
Noční uklízečka Christine právě pracovala, zatímco ostatní už byli doma. V půl deváté večer zazvonil telefon. Christine nevěděla, že na druhém konci je nový a důležitý zákazník FAVI, auditor z Fiatu. Ten zrovna, s 90 minutovým zpožděním, přistál na letišti v Paříži a čekal na někoho z FAVI, kdo ho měl vyzvednout a odvézt na hotel, jenže nikdo na něj nečekal. Druhý den měl domluvenou schůzku ve FAVI. Jakmile Christine zjistila, že pán na telefonu je návštěvníkem FAVI, domluvila se s ním, že jej vyzvedne. Neměla však tušení, jak důležitý člověk to je. Vzala si klíčky od služebního auta a tři hodiny jela na letiště, aby udělala to, co považovala za správné. Byla natolik skromná, že o svém nočním výletě nikomu druhý den neřekla. Ředitel FAVI Zobrist se celý příběh dozvěděl, až druhý den od mile překvapeného auditora.
Myslíte, že Christine měla v popisu práce vyzvedávat lidi na letišti nebo že žádala o svolení jet služebním autem? Ne. Věděla, že je to správná věc a vzala na sebe zodpovědnost. A nikdo ji za to nepotrestal, naopak.
Ve svobodných firmách se lidé častěji ptají „proč?“, zatímco v klasicky řízených firmách převládá otázka „jak?“. Jsou oblasti fungování firmy, které hrají důležitou roli právě pokud se snažíme vybudovat firmu na svobodných základech.
V dalších dílech o každé z těch styčných ploch stručně pohovořím.
Dalším dílem je Správní lidé do autobusu.
Zdroje
- CARNEY, Brian M. a Isaac GETZ. Svoboda v práci: jak nechat zaměstnance dělat, co chtějí, a tím zvýšit produktivitu, zisk a růst. 1. vyd. Praha: PeopleComm, 2011, s. 37. (pro Kindle, v papíru)
K otázce proč/jak se mi vybavilo jedno z mých oblíbených videí z TED.com: http://blog.ted.com/2010/05/04/how_great_leade/ České titulky jsou k dispozici v okně prohlížeče.
Já osobně chápu otázku „proč“ v kontextu práce, jako otázku „Jak bude svět lepší, až práci dokončíme?“. Jinými slovy: „Co je náš příspěvek životu na tomto světě a kdo z něho bude mít užitek?“. Z pohledu současného převládajícího způsobu vedení lidí, vypadají tyto otázky okrajově, nicméně v moderních trendech lze přinejmenším nalézt prostor pro úvahy tohoto směru.
No, chtěl jsem trochu zavrtat v tom, jestli třeba není možné, že ti nesvobodní se třeba „Proč“ ptát nemusí, protože to vědí
. Právě proto mě taky zajímalo, jestli se budeš ještě těmhle otázkám víc věnovat a jestli je budeš nějak analyzovat. Každopádně jsem zvědavý na další díly 
Díky za komentář Petře. Proč? a Jak? souvisí s oběma interpretacema, které jsi zmínil. Jednak se lidé ptají, proč mají nějaký úkol dělat, aby v něm třeba objevili smysl, který není na první pohled zřejmý. A druhak se takto mohou ptát, když nevidí korelaci s tím, jakým směrem se firma pohybuje a jak daný úkol s tím souvisí (a jsme zase u prvního bodu).
Oproti tomu Jak? převládá ve firmách, které zaměstnancům dají popis jak mají něco udělat krok po kroku, ale ti už neví proč to vlastně dělají. Často to tak dělají jen pro to, aby dostali na konci měsíce výplatu, ale dlouhodobě je taková práce nenaplňuje a tudíž nejsou šťastní.
Snad jsem trochu odpověděl na to, na co jsi se ptal
Budeš v některém z budoucích dílů hovořit víc konkrétně o otázkách „Proč?“ vs. „Jak?“. Zejména co přesně otázky znamenají, jelikož např. časté „Proč“ jde myslím vyložit tak, že zaměstnanci nemají moc ponětí o tom, kam firma kráčí a třeba nevidí v nějaké činnosti smysl. Nebo je to myšleno jako zpětná vazba na úkol? Jakože ověření, že to, co se chystají dělat je to, co je opravdu potřeba dělat?