Změna v 2012? Strava.

Není to tak dávno, co se znovu lámal rok a já se neumím ubránit aspoň sebemenšímu bilancování. Došlo taky na přemýšlení o tom, co bych chtěl změnit v novém roce a teď mě napadají dvě věci. Jednak bych rád našel fajn slečnu a druhak – a o tom chci teď psát – své stravovací návyky.

Královské snídaně

Víte, jak jsem si to užil na Islandu. To nebyly ale jen vodopády, krásná příroda a milí lidé. Uvědomil jsem si to tam a ještě víc když jsem se vrátil zpátky do Prahy – hrozně mě tam bavily snídaně.

Ráno jsme se v rozumnou hodinu sešli kolem stolu s hodně jídlem různých chutí – trochu slaných toastů se sýrem, vajíčko a pak sladký chleba s džemem, co v hostelu zanechali k naší radosti jiní cestovatelé. To celé jsme zapili čajem a při uklízení stolu ukončili snídani banánem (teda aspoň já jo). Nejde ale jen o jídlo jako takové, ale i to, že jsem nejedl sám, že jsem nikam nespěchal a nic mě netlačilo. Je to prakticky úplný opak toho, jak to mám běžně doma.

Okolní vlivy

V naší rodině je přes jídlo babička a to pořád slýchám „mléčný výrobky na kosti“, „musíš víc jíst aby z tebe bych pořádnej chlap“, občas zaslechnu info jak je ta či která zelenina důležitá a kolik má nějakýho vitamínu (teď vzpomínám na kapustu, kterou v polívce nerad vídám).

Dalším „influencerem“ je pro mě kamarád Radim. Je to jeden z několika lidí, které jsem poznal v posledních letech a jsem za to nesmírně rád, protože vždycky když spolu jdeme na oběd (vychází nám to jednou za dva měsíce), tak se oběd protáhne tak na tři a půl hodiny a víc a výborně si popovídáme. Naší častou (zatím spíš jednostrannou) debatou je, když mi Radim vypráví o svých experimentech s jídlem. Je praktikujícím veganem, do kterého se vyvinul přes člověka, co jí jen kuře a ryby, pak snad jen ryby, potom úplně bez masa a nakonec i bez vajíček a sýrů a nevím co ještě vegan nesmí. Měsíc zkoušel vitariánství, což je prakticky syrová strava, jelikož vitamíny, enzymy, apod. se vařením zabijou a to jídlo dramaticky ztrácí na hodnotě. K snídani si dělá smoothies, což je šťáva z rozmixovaného ovoce či zeleniny (ale i obou dohromady). Radim je další můj zdroj „zmatení“ co je správný.

Posledním, novodobým vlivem je hype kolem paleo stravy (prvně jsem se s tím setkal u Petra Máry – 1 2; videopovídání zde), která mění zaběhlý systém, kdy tělo získává energii z cukrů, ale místo toho se přepne do tzv. ketózy a energii bere z tuků. Člověk se pak stravuje tak, že si k snídani dá flák masa se třema vajíčkama. Vůbec nekonzumuje např. mléčné výrobky nebo pečivo. Vrací se v čase k lidské přirozenosti, kdy jsme byli lovci a sběrači a cukry jsme prakticky neznali a žili jsme hlavně z těch tuků. Otázka je, zda se naše tělo dokázalo za těch několik málo desítek nebo stovek let zadaptovat na to, co dneska běžně jíme.

A co se mnou?

To je otázka, kterou si zatím trochu podvědomě poslední měsíce kladu a zatím neznám řešení. V první řadě mě brzdí hloupá výmluva, že teď nemám čas tohle řešit. Jo, mám teď „urgentnější“ věci jako jsou zkoušky, bakalářka a třeba i práce, ale co je v životě důležité? Říkejte co chcete, ale v top 2 je určitě zdraví, které reflektuje primárně náš životní styl, tj. co jíme, jestli jsme nezapomněli chodit a nevozíme se jen v autě, kolik denní dávky stresu si pravidelně nakládáme a ještě pár dalších aspektů. Zdraví reflektuje také naše genetické predispozice, ale s tím toho moc neuděláme. A já si říkám, že je prostě blbě, když to vyřešení jídla pořád odkládám a hasím jen ty drobné požáry v podobě krátkodobých úkolů, přitom to tělo je tu se mnou na celý život. Asi až teď si konečně uvědomuju, že chci upravit priority.

Proč?

Otázka, kterou jsem se v posledním roce naučil často klást sám sobě, ale i ostatním je Proč? Proč chci změnit způsoby, jak se stravuju? Proč si myslím, že změnu potřebuju?

Pro někoho to jsou zdravotní problémy, pro někoho záležitost vzhledu, pro někoho morální dilema (či snad povinnost). Ale co pro mě? Asi nejvíc to zdraví a pak i morální záležitost. Nemůžu říct, že bych byl nějak nemocný, tak vážné to není. Ale po každé normálně velké porci mi bývá těžko a tlačí mě břicho. Někdy víc někdy skoro vůbec, ale děje se to. Rád se po jídle na 15 minut natáhnu. Zvláštní ale je, že se mi to děje jen doma. Když jsem někde jinde, tak můžu sníst i větší porci a jsem v pohodě. Tady už je něco špatně.

Co se morálního hlediska týká, tak narážím na vegetariánství/veganství. Já mám zvířata rád a snažím se je respektovat jako další živé tvory obývající naši společnou planetu. Naštěstí (nebo bohužel?) jsem jatka nebo zabíjačku na vlastní oči neviděl. To bych se asi rozhodl hodně rychle. Přijde mi prostě hloupý podílet se na zabíjení zvířat jen proto, abych se najedl, když se můžu najíst stejně dobře i na rostlinné bázi.

Kde to brzdí s tím vegetariánstvím? Na rodinném zázemí. U nás se maso odjakživa jedlo a je všeobecně považováno za důležitou složku potravy. Ano, asi nejde jen tak přestat jíst maso, je potřeba to vyvážit něčím jiným (nevím, zatím jsem to moc nekoumal), ale nevěřím, že bezmasá strava může tělu ubližovat. Byl jsem odchován na masu a tak mám rád kuřecí, salámy, klobásy,…. Ostatní druhy masa mi nic neříkají. Doma mi chybí jakási podpora tohle změnit a spíš jsem od vegetariánství zrazován. Hodně zvažuju zavedení něčeho jako „vegetarian Fridays“, kdy bych maso nejedl jen nějaký den v týdnu a postupně ty dny převažoval ve prospěch živých tvorů. Nevím, jestli bych dokázal a měl dostatečnou podporu, kdybych to změnil ze dne na den.

Změna ve vegetariána by pro mě znamenala naučit se vařit. Paráda, já chci! Hodně nedůsledně se o to snažím přes dva roky, ale až v poslední době mám pocit, že se mi dostává víc vnitřní motivace to dokázat, tak snad se blýská na lepší časy. Krok, který v budoucnu určitě bude zlomový bude mé odstěhování, kdy se začnu o své jídlo starat výhradně já sám.

Shrnutí a další kroky

Příliš jsem se rozepsal a smekám, pokud čtete ještě tuhle větu. Čas to uzavřít a shrnout a vzít si z toho něco pro další týdny a měsíce. Nakonec jsem přidal ještě několik bodů, které mě v průběhu napadaly.

1/ Přerovnat priority a posunout stravování v žebříčku na přední místa. To znamená víc o tom číst a udělat si přehled, co může a nemusí fungovat. Taky bych chtěl trochu víc zjistit, jak to tělo vlastně funguje – teprve tady lituju, jak jsem si vybudoval na gymplu odpor k biologii (pokud se to zrovna netýkalo hadů; a hlavně k anatomii, která mě hodně nebavila).

2/ Nadále se učit vařit a zkoušet recepty. Tohle mi umožní stát se jídelně nezávislým a když se vrátím na úplný začátek článku, tak by to mohlo potěšit i nějakou slečnu, které bych mohl vyvařovat. A když se vaří s láskou a radostí, je to na té chuti znát.

3/ Zkusit zavést den v týdnu bez masa. Krom toho i omezit (až postupně úplně eliminovat) konzumaci masa v restauracích. Tady si neodpustím reklamu – výborná veganská restaurace je Loving Hut a stále chutná, jen dražší je Vegan City.

4/ Víc koukat na původ potravin. Zatím moc nerozlišuju, jestli si koupím něco v supermarketu nebo na farmářském trhu. Popravdě já sám jídlo moc nekupuju, to je celorodinná záležitost týdně obstarávaná v supermarketu. Výjimečně něco koupíme na farmářských trzích, když nám přijedou pod nos. Co vím, že máme jakžtakž v pořádku jsou vajíčka, která babička dostává od kamarádky z vesnice přímo od jejích slepiček. S tímto bodem chci poukázat na tezi Tomáše Hajzlera – chemo vs. bio potraviny. Proč tomu přirozenému neříkáme potraviny a tomu, co chemicky a geneticky upravujeme chemopotraviny? To by přeci dávalo větší smysl než potraviny a bio potraviny.

5/ Chtěl bych změnit své snídaně. Narážím na problém časového nesouladu v domácnosti pokud jde o snídání a na nedostatek času. Přesněji řečeno neochotu věnovat snídani třeba hodinu (ono balancování se spánkem nebo aspoň rozespalým pobytem v posteli je opravdu nelehké). Tady jsem už přemýšlel o snídání s přáteli, když s rodinou to moc nejde. Na každoroční chatě mě baví si něco udělat, odnést si to ven na terasu a tam to s někým pomalu konzumovat. V Praze ale narážím hlavně na zbytečné výdaje stravování venku. Tak pokud by někdo chtěl zavést společné snídaně třeba jednou týdně, napište a něco vymyslíme.

6/ Co se mi už docela daří a začal jsem na tom vědomě pracovat během loňského roku, je naučit se jíst pomalu. Už ani nevím, kde jsem se tenhle pitomý zlozvyk naučil, ale nedělalo mi to dobře. Proto se teď snažím jíst pomalu, uvědomovat si, co jím, jakou to má chuť a pořádně sousta kousat. Myslím, že čas se dá ušetřit jinde a nemělo by to být na jídle.

7/ V zájmu ekonomicko-enviromentálně-zdravotního se chci vyvarovat přejídání. Nemyslím, že bych s tím měl teď nějaké problémy, ale chci se tomu vědomě vyhýbat. S tím trochu souvisí i že si k večeři často nedávám buď vůbec nic nebo jen ovoce. Naprat se na noc není nic moc příjemného pro mě, ani pro tělo.

8/ Strava není jen jídlo, ale i pití. Tady mám snahu ještě více omezit sladké pití a pít jen to, co poskytne Želivka. Chtěl bych také zkusit smoothies, zejména na dodání energie, kterou si (v daleko menší míře) odepřu ve slazených vodách. Za týden to je rok, co nepiju alkohol (a nedělám v myšlence straight-edge (1 2) i další blbosti) a mám chuť v tom dál pokračovat.

Jestli jste dočetli až sem, prosím, věnujte mi ještě dvě minuty a napište mi nějaký svůj postřeh nebo zkrátka jak tuhle záležitost vidíte vy. Jestli byste třeba chtěli udělat společné snídaně nebo koketujete s vegetariánstvím a čekáte na nějaký impuls.

Díky za vyslechnutí. Pomohlo mi to utřídit myšlenky a nasměrovat na další cestu.